Právní rádce - články

Právní rádce - články

Kdo bude moci pomoci s oddlužením?

Tento krátký příspěvek má za cíl shrnout nejdůležitější dopad novely insolvenčního zákona, který upravuje všeobecně známý osobní bankrot, slovy zákona řešení úpadku formou oddlužení. Novela byla ve třetím čtení dne 9.12.2016 schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, usnesením č. 1482 a nyní je na cestě do Senátu. Novelu lze brát jako komplexní úpravu insolvenčního zákona, tento příspěvek je zaměřen pouze na změny ohledně sepsání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení fyzické osoby.

Zprvu je vhodné načrtnout základní podmínky oddlužení, které vyžaduje insolvenční zákon. Fyzická osoba, která hodlá vyhlásit osobní bankrot s vidinou zastavení růstu úroků se současně poskytnutou ochranou před exekucí musí mít minimálně dva závazky, které jsou více než 30 dní po splatnosti a které není schopna plnit. Dlužník tímto osvědčí, že se nachází v úpadku, podle §3 insolvenčního zákona a podá Krajskému soudu insolvenční návrh na sebe sama, který spojí s návrhem na oddlužení. Zde narážíme na problém, který by měla novela insolvenčního zákona vyřešit. Představa, že si dlužník, laik v oboru práva, sám sestaví insolvenční návrh spolu s návrhem na oddlužení je lichá, jde totiž o vcelku sofistikovaný právní úkon. Dlužník tedy půjde vyhledat často neodbornou pomoc do nejrůznějších společností, které se oddlužením zabývají (prostým zadáním hesla “oddlužení” do Googlu je možné se přesvědčit, jaké množství takových společností existuje). Na tyto oddlužovací společnosti nebyl dosud kladen žádný nárok, co se odbornosti týče, vznikla tedy situace, kdy služby lidem ve velice tíživé životní situaci nabízeli společnosti, které mohli dostat dlužníka do ještě větších problémů svým neodborným přístupem. “Oddlužovací společnost” si totiž do účinnosti novely insolvenčního zákona může založit a provozovat každý.

Novela přidává do insolvenčního zákona §390a, který specifikuje, že není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle § 390 odst. 1 (tedy návrh na oddlužení) sepsán a za dlužníka podán advokátem, notářem, insolvenčním správcem (dále jen advokátem) nebo “akreditovanou osobou”. Do budoucna bude tedy vyloučeno, aby si dlužník sepisoval insolvenční návrh sám, čímž má být chráněn de facto sám před sebou. Z logiky věci zde zákonodárce zapracoval do odstavce druhého výjimku, která spočívá v povolení sepsat si návrh sám, pakliže je dlužník absolventem magisterského studijního programu v oboru práva či ekonomie. Dále je v odstavci třetím určena maximální výše odměny pro advokáta, která činí 4.000,- Kč bez DPH za návrh a to se “vším všudy”. Akreditovanou osobou bude do budoucna společnost, která získá akreditaci Ministerstva k provádění oddlužení, té nebude za přípravu návrhu náležet podle odstavce 3 odměna žádná.

V praxi to tedy znamená, že pokud budu chtít jako dlužník využít institut oddlužení, tedy po dobu 5 let splatit alespoň 30% mých závazků nezajištěným věřitelům a tím se dluhů zbavit, budu muset vyhledat advokáta nebo společnost, která bude Ministerstvem akreditovaná. Potenciálním problémem je, jestli se bude mít dlužník ve věci sepsání návrhu na koho obrátit. Důvodem je výše odměny, která je dle mého názoru velice nízká a tento úkon tedy nebude pro advokáta lukrativní. Z toho plyne obava, že advokáti nebudou právní služby, co se oddlužení týče poskytovat. Ano, stále může dlužník jít za akreditovanou osobou, která mu své služby v podobě sepsání návrhu poskytne zdarma. Vidím zde ale podobný problém, jako u advokátů, tedy bude reálně za kým jít? Nepochybně vzniknou neziskové organizace Ministerstvem akreditované, jestli jich ale bude dostatek se zatím říci nedá, osobně jsem k tomu velice skeptický.

Je tedy otázkou, zda se změna pravidel pro oddlužení zamýšlená jako ochrana člověka v tíživé životní situaci před společnostmi, které si z této situace dělají byznys, neotočí ve výsledku proti dlužníkům samotným, kteří nebudou mít reálně kam jít svůj problém řešit. Tento potenciální stav může být příčinou prodlužování situace, kdy je dlužník rozhodnutý vstoupit do oddlužovacího procesu, ale musí čekat na sepsání návrhu z důvodu malé kapacity akreditovaných společností, či malého počtu advokátů ochotných tyto služby poskytnout. Taková situace je velice nežádoucí a to z důvodu hrozby exekuce a růstu úroků. Tato situace může bohužel velice reálně vzniknout, jestliže se nepodaří zajistit dostatečný počet akreditovaných společností nebo v případě, kdy nebudou advokáti tyto služby plošně poskytovat.

Předběžně bych tedy tuto změnu hodnotil pozitivně za předpokladu existence strategie, zajišťující dostatečný počet subjektů pro poskytování právních služeb nutných pro sepsání návrhu na oddlužení. V opačném případě bude mít změna negativní dopad na dlužníky samotné. Jestli je tato novela pozitivní či negativní ukáže tedy až praxe.

Autor článku: Advokátní kancelář CIKR