Martin Dymák o životě sportovce, trenéra a studiu na ESBM

Martin Dymák je český judista a trenér s bohatými zkušenostmi na tatami. Reprezentoval ČR na mezinárodních soutěžích a dnes působí v několika pražských oddílech, kde předává své zkušenosti dalším generacím. Vystudoval vysokou školu a je absolventem MBA ve specializaci Sportovní management na ESBM. Studium mu umožnilo propojit sportovní praxi s moderním řízením klubů a přispět k rozvoji českého sportu.

Co Vás přivedlo k judu a kdy jste si uvědomil, že se mu chcete věnovat profesionálně?

Na judo mě přihlásili rodiče. Tehdy jsem začínal v kroužku, dnes nazvaném baby-judo. Později jsem se přesunul do plnohodnotného oddílu juda.

Kariéru jsem si v judu nikdy nijak neplánoval. Vše vyplynulo samo postupem času. Na střední škole jsme měli výuku tělocviku, zaměřenou na sebeobranu, kde bylo judo součástí běžných hodin tělesné výchovy. To značnou mírou přispělo k tomu, že jsem v prostředí juda zůstal i po pubertě. Běžně totiž lidé v tomto věku s judem končí. V 18 letech jsem k aktivnímu závodění přidal i trenérskou činnosti. Později při výběru vysoké školy pro mě byl jasnou volbou obor se specializací na judo, pod Fakultou tělesné výchovy a sportu.

Z pohledu sportovních úspěchů bych se však za profesionála neoznačoval. Toto označení bych přenechal všem těm, kteří do juda vkládají ještě o kus větší úsilí než jsem, kdy vkládal já. Osobně se označuji za výkonnostního judistu. Z pohledu trenérské činnosti se však za profesionála označovat mohu. Přece jen na tatami (judistická žíněnka) trávím téměř každý den v týdnu a působím v několika pražských oddílech.

Jaký moment ve Vaší judistické kariéře považujete za největší úspěch?

Nepochybně to bude účast na Mistrovství Evropy v Kata 2023, kde týmy české výpravy judistů startovaly po dlouhých 13 letech. Pokud se zaměřím na individuální úspěchy, tak za největší považuji dosažení postu lektora pro zkoušky černých pásů.

Judo je nejen sport, ale i životní filozofie. Jak Vás tento sport ovlivnil mimo tatami?

Dost razantně. Přece jen judo je nejen sport, ale i životní cesta. Mohu tedy říci, že mě judo provází skoro 20 let každým dnem mého života. Studiem počínaje, kdy, jak jsem již zmínil, judo bylo v mé přítomnosti jak na střední, tak vysoké škole. Získal jsem díky němu hned několik velmi dobrých přátel a i partnerů do podnikání. Nemohu nezmínit spoustu zážitků z cest a soustředění, které bych bez juda nikdy nezískal.

Proč jste si vybral právě studium MBA v oboru Sportovní management?

Výběr oboru Sportovní managment byl pro mě jasnou volbou zejména kvůli předchozímu vysokoškolskému vzdělání ve sportu. A pokud se ptáte na to, proč jsem vůbec se studiem začal? Tak hlavním důvod pro mě bylo a stále je získání konkurenční výhody v dosaženém vzdělání oproti těm, co mají v mém zaměření pouze vysokou školu.

Jaké znalosti ze studia MBA už se Vám podařilo aplikovat v praxi?

Znalosti získané v modulu Sportovního managementu vedeného panem Opelíkem. Zejména práci s podporou financování sportu ze strany Národní sportovní agentury. Získávání finančních prostředků k chodu sportovního oddílu jsou mou každoroční činností. Proto byly mnou získané znalosti z tohoto modulu velice cenné.

Jak vnímáte propojení teorie s praxí v rámci programu na ESBM?

Jedině pozitivně. Se spoustou modulů jsem se setkal již během studia na VŠ a mohu říci, že konkrétní příklady z praxe získané na výuce MBA jsou pro mě přínosem.

Plánujete se po ukončení aktivní sportovní kariéry věnovat managementu ve sportu?

Nepochybně. Již dávno jsem si uvědomil, že závodní kariera mě v životě živit nebude. Proto již několik posledních let systematicky pracuji na své osobní profilaci právě do sportovního managementu.

Jak podle Vás může kvalitní sportovní management ovlivnit úspěch sportovců a klubů?

Troufám si říct, že bez kvalitního managementu nelze v dnešní době řídit klub, s cílem být úspěšný. Klub je minimální základ v tom, co sportovci k úspěchu potřebují a pokud nefunguje správně, tak jednotliví sportovci úspěchu nedosáhnou. Abych, ale nemluvil jen o soutěžním judu. Je potřeba, aby sportovní klub poskytoval podporu nejen závodníkům, ale i rekreačním sportovcům. K tomu je potřeba dostatečný rozvoj klubovosti (sounáležitosti s klubem) a hlavně FUNdamental. Tedy zaměřit se na základní radost z pohybu než na sportovní výsledky.

Kvalitní management by měl umět spojit oba světy jak sportovního, tak rekreačního juda a podpořit obě oblasti rovným dílem. Jeden bez druhého totiž existovat nemohou.

Vidíte v českém sportovním prostředí nějaké oblasti, které by se daly zlepšit právě díky lepšímu managementu?

Bohužel těch oblastí ke zlepšení je hned dle mého názoru několik. Mohu začít u celkové podpory pohybové gramotnosti v ČR. Nemohu opomenout rozvoj zájmu o sport obecně. Bez lidí, kteří mají ke sportu pozitivní vztah a následně k němu vedou i své potomky je rozmach civilizačních nemocnění nevyhnutelný.

Pokud se zaměřím na oblast výkonnostního případně profesionálního sportu, bude to nepochybně oblast sportovních věd, která v současné době nemá moc opory a je u nás v ČR teprve na vzestupu.

Co považujete za největší profesní výzvu a co vám pomohlo ji překonat?

Profesní výzva je vždy být o krok dopředu před jakoukoliv konkurencí. Mně vždy pomáhala spolupráce s mladými talenty ve vývoji nových produktů. Velkou vzpruhou vždy byly a jsou intenzivní brainstormingy s těmito osobami, kde člověk získává nadhled a vidí svět i jinýma očima, což je vždy dobře. Výsledky těchto sezení mají pozitivní dopad na všechny, a hlavně vzniklé novinky jsou obvykle vždy úspěšné.

Jaké máte plány a cíle do budoucna – v judu i mimo něj?

V rámci juda je můj cíl jasný. Chtěl bych svou následnou činností České judo posunout o kus dál. Konkrétně mám v plánu během následujících let sepsat publikaci zabývající se problematikou juda a tím poskytnout studijní oporu zejména studentům trenérských škol a zájemcům o zvyšování technické vyspělosti v judu. Dílčím podcílem je pro mě v judu nepochybně přispění k dosažení jakéhokoli úspěchu mých svěřenkyň.

V profesním životě se mi rýsuje možnost otevření vlastní sportovně-diagnostické kliniky. Tu bych rád zaměřil nejen na judisty, ale i širší spektrum sportovců. Věřím, že mě na tuto cestu připravilo úspěšně dokončené vysokoškolské a MBA studium.