Matěj Brzica: Nejmladší ředitel školy o leadershipu a studiu MBA

Matěj Brzica je nejmladším ředitelem základní školy v České republice. Vede Základní školu ve Stříbře a zařazení do žebříčku Forbes 30 pod 30 vnímá jako ocenění své dosavadní práce i závazek dál se profesně rozvíjet. Na European School of Business & Management (ESBM) absolvoval MBA ve specializaci Management ve školství, které mu umožňuje propojit zkušenosti z praxe s manažerským a strategickým pohledem na vedení školy. V rozhovoru mluví o leadershipu, práci s lidmi, řízení školy i o tom, proč je podle něj důležité neusnout na místě a neustále se učit.

Patříte mezi nejmladší ředitele základní školy v České republice. Jaká byla Vaše cesta k této roli?

Moje cesta k ředitelské pozici nebyla úplně plánovaná v tom smyslu, že bych si v nějakém konkrétním věku řekl, že chci být ředitelem školy. Vždy mě ale bavilo přemýšlet nad tím, jak věci dělat lépe, jak školu posouvat a jak vytvářet prostředí, ve kterém se dobře pracuje učitelům a dobře učí dětem.

Postupně jsem se začal stále více zajímat nejen o samotné vzdělávání, ale také o fungování školy jako organizace. Ředitel školy podle mě nemůže být pouze dobrý pedagog. Musí rozumět lidem, ekonomice, legislativě, komunikaci, strategickému plánování a zároveň musí mít představu, kam chce školu směřovat. Když se potom objevila možnost ucházet se o vedení školy, rozhodl jsem se ji využít. Byla to velká výzva a samozřejmě i velká odpovědnost. Zpětně ale musím říct, že právě možnost převzít odpovědnost a něco konkrétního změnit mě na této práci přitahuje nejvíce.

Co pro Vás osobně znamenalo zařazení do žebříčku 30 pod 30 časopisu Forbes? Vnímáte jej spíše jako ocenění, nebo jako závazek?

Určitě jako ocenění, ale ještě více jako závazek. Zařazení do Forbes 30 pod 30 pro mě bylo potvrzením, že práce, kterou dělám ve školství, má smysl a že si jí někdo všiml i mimo samotné školní prostředí. Toho si opravdu vážím. Zároveň ale nemám pocit, že by mi tím někdo řekl: „Teď už jsi něco dokázal.“ Spíše naopak. Člověk si uvědomí, že když dostane takovou příležitost a důvěru, měl by ji využít k další práci.

Nechci, aby Forbes byl vrcholem nějaké cesty. Beru ho jako velmi příjemný milník, který mě zároveň motivuje, abych na sobě dál pracoval a především abych výsledky své práce dokázal promítnout do školy a do lidí kolem sebe.

Jste již ve vrcholové vedoucí pozici. Co Vás vedlo k rozhodnutí začít studovat MBA právě v této fázi kariéry?

Právě to, že už jsem v manažerské pozici, bylo jedním z hlavních důvodů. Když člověk školu skutečně řídí, velmi rychle zjistí, že řada problémů nemá pedagogické řešení. Najednou řešíte strategii, finance, personalistiku, procesy, komunikaci, krizové situace nebo dlouhodobý rozvoj organizace.

MBA proto nevnímám jako titul pro titul. Chci si některé věci, které jsem se v praxi naučil, zasadit do širšího manažerského a strategického rámce. Praxe mi ukazuje konkrétní problémy a studium mi pomáhá hledat systematičtější způsoby, jak je řešit. Myslím si, že ideální je právě kombinace obojího – zkušenosti z reálného vedení organizace a současně ochota učit se nové věci od lidí, kteří mají zkušenost z jiných oborů a prostředí.

Mnoho lidí by si mohlo říci, že po takových úspěších další vzdělávání není nutné. Proč je podle Vás důležité se dál profesně rozvíjet?

Protože ve chvíli, kdy si člověk řekne, že už se nemusí učit, začíná podle mě profesně stagnovat. A ve školství to platí dvojnásob. Vzdělávání se mění, mění se technologie, očekávání rodičů, potřeby dětí i požadavky na učitele a vedení škol. Ředitel nemůže chtít po svých zaměstnancích, aby se neustále vzdělávali, a sám přitom zůstat stát na místě.

Navíc mě vzdělávání jednoduše baví. Nechci být člověkem, který získá jednu pozici a potom už jen několik let opakuje to, co se naučil. Chci si udržet určitý profesní neklid – v tom dobrém slova smyslu. Neustále přemýšlet, co můžeme dělat lépe.

V čem je podle Vás největší rozdíl mezi pedagogickým vedením školy a skutečným manažerským řízením organizace?

Škola je specifická organizace. Jejím hlavním produktem není výrobek ani služba v klasickém slova smyslu, ale vzdělávání a rozvoj člověka. To výrazně ovlivňuje způsob jejího řízení. Ředitel musí rozumět pedagogice, ale současně musí umět řídit organizaci. To znamená například nastavit jasné kompetence a odpovědnosti, pracovat s rozpočtem, rozvíjet zaměstnance, nastavovat procesy, plánovat investice nebo komunikovat s rodiči a zřizovatelem.

Za nejdůležitější ale považuji práci s lidmi. Můžete mít sebelepší strategii, ale pokud pro ni nezískáte svůj tým, zůstane jen na papíře. Leadership podle mě není o tom stát nahoře a rozdávat úkoly. Je o tom vytvořit podmínky, aby lidé mohli dobře dělat svou práci, a zároveň mít odvahu rozhodnout, když je rozhodnutí potřeba.

Jsou konkrétní oblasti leadershipu nebo řízení, ve kterých se chcete díky MBA posunout?

Určitě. Zajímá mě především strategické řízení, práce s lidmi a dlouhodobý rozvoj organizace. Škola se podle mě nemůže rozvíjet pouze od školního roku k školnímu roku. Musíme přemýšlet několik let dopředu.

Chci se také dále posouvat v oblasti finančního řízení, řízení změny a nastavování procesů. Ve škole je obrovské množství každodenní operativy a jednou z výzev ředitele je podle mě právě schopnost neztratit se v ní a současně nezapomenout na dlouhodobou vizi.

A samozřejmě mě zajímá i samotný leadership. Především to, jak vést lidi s různými zkušenostmi, názory a osobnostmi tak, aby tým fungoval jako celek. To je oblast, ve které se člověk podle mě učí celý profesní život.

Jak vnímáte roli mladé generace lídrů ve veřejném školství? Přináší věk spíše výhodu, nebo výzvu?

Je to obojí. Mladý věk může být výhodou v energii, otevřenosti novým technologiím a ochotě věci měnit. Zároveň je ale výzvou v tom, že člověk musí mnohem více dokazovat, že jeho rozhodnutí nejsou jen výsledkem nezkušenosti nebo mladického nadšení.

Věk ale podle mě sám o sobě není ukazatelem kvality leadershipu. Můžete mít skvělého ředitele ve třiceti i v šedesáti letech. Rozhodující je, zda dokáže převzít odpovědnost, pracovat s lidmi, dělat rozhodnutí a nést za ně důsledky.

Osobně se snažím svou pozici nevnímat jako soutěž mezi mladými a zkušenějšími. Naopak si myslím, že právě kombinace zkušenosti a nové energie může být pro školství velmi silná. Mladší lidé mohou přinášet nové pohledy a starší kolegové zase obrovské množství zkušeností, které není možné získat žádným studiem.

Jaké jsou Vaše další profesní cíle a kam byste chtěl svou roli ředitele i osobní rozvoj v následujících letech posunout?

V první řadě chci dál rozvíjet školu, kterou vedu. Nechci být ředitelem, který pouze udržuje to, co už existuje. Chci, aby škola byla moderní, otevřená a kvalitní, ale zároveň aby si zachovala lidskost a dobré vztahy mezi dětmi, učiteli a rodiči.

Dlouhodobě bych chtěl více propojovat praxi ve škole s akademickým prostředím. Zajímá mě pedagogika, didaktika a obecně otázka, jak můžeme vzdělávání dělat efektivněji a smysluplněji. Proto je pro mě přirozené přemýšlet nejen nad tím, jak školu dobře řídit, ale také jak své zkušenosti a poznatky dále odborně rozvíjet a sdílet.

A pokud bych měl svůj profesní cíl shrnout jednou větou, tak nechci být známý jen jako „nejmladší ředitel“. To je zajímavý příběh, ale není to profesní cíl. Mnohem důležitější pro mě je, abych za několik let mohl říct, že jsem pomohl vytvořit školu, která má dobré výsledky, kvalitní lidi a především děti, které do ní chodí rády a něco si z ní skutečně odnášejí.

Myslím, že právě v tom je smysl leadershipu – ne v samotné pozici, ale v tom, co díky ní dokážete změnit.