Co o vás vypovídá pohled směrem dolů nebo drbání ve vlasech? Jak správně podávat ruku, abyste dali najevo, že máte zájem o rovnocenné partnerství? Přečtěte si náš článek o nonverbální komunikaci nejen v managementu.

Oči a mimika

Když začneme u očí, zrcadel do duše, je dobré soustředit se na to, aby váš pohled byl přímý, a ne moc dlouhý. Zbytečně protažený pohled totiž vzbuzuje naopak dojem agresivity nebo vyzývavosti, svědčí o silové hře. Také byste si měli dávat pozor, jakým způsobem jej ukončíte – pokud uhnete směrem dolů, dáváte tím totiž najevo svou submisi.

Ze směru pohledu také vytušíte, zda člověk zrovna vzpomíná nebo si vymýšlí. Pokud se před odpovědí zadívá vlevo, nejspíše se snaží na něco vzpomenout. Pokud mu pohled uhne naopak vpravo, znamená to, že spoléhá na svou fantazii a dost pravděpodobně si něco vymýšlí nebo dokonce lže.

Asi nejnápadnějším a nejznámějším projevem nonverbální komunikace je úsměv. Přestože ho do jisté míry v určitých situacích nemůžeme kontrolovat, někdy můžeme narazit také na falešný nebo nervózní úsměv, který rozpoznáme díky očím. Pokud je totiž úsměv upřímný, poznáte to podle vrásek u vnějších očních koutků, když je falešný, smějí se jen ústa, ale oči zůstávají kamenné.

Ruce

Mnoho věcí vyčteme z pohledu do tváře, ale mnoho o nás vypoví i naše končetiny. Například pokud máte tendenci křížit paže na prsou, můžete tím nechtěně vyjadřovat nesouhlasný či obranný postoj. Drbání ve vlasech nebo na jiných místech hlavy svědčí o neupřímnosti a všemožné poklepávání nebo žmoulání vlasů či kusu oblečení pak dává najevo vaši nervozitu či netrpělivost.

Stejně tak o nás nevědomky mluví naše nohy – pokud je má člověk zkřížené, signalizuje tím nepřátelský nebo uzavřený postoj. Zajímavostí je, že nohy mají tendenci natáčet se během konverzaci směrem k partnerovi, takže pokud někoho potkáte na ulici a dáte se s ním do řeči, možná si časem uvědomíte, že k němu máte také natočené nohy.

Oficiální vztah začíná stiskem ruky. Jistě víte, že váš stisk by měl být pevný a přiměřeně dlouhý (David Lewis uvádí asi šest vteřin). Krom toho ale také hodně vypovídá naklonění ruky – pokud směřujete dlaní dolů, dáváte tím najevo svou převahu a dominanci nad partnerem, pokud naopak směřujete dlaní vzhůru, značí to vaši podřízenost. Jestli chcete utvrdit vzájemnou rovnocennost, dejte si pozor, ať máte dlaně v podobném úhlu jako váš partner.

Prostor

Jaký prostor a vzdálenost od člověka zaujímáme, signalizuje hned několik věcí: vztah mezi účastníky (čím bližší si jsme, tím blíže k sobě také stojíme), typ osobnosti (extrovertům nevadí stát blízko, introvertům naopak), kulturní normy naučené v rámci národu či rodiny, emocionální stránku daného setkání (pokud je to přátelské setkání, stojíte blíže k sobě) a další. Edward Hall rozdělil osobní prostor na několik zón – intimní zóna (do 45 cm), osobní zóna (45–120 cm), společenská (1,2 – 3,7 m) a veřejná (nad 3,7 m). Do značné míry to pak závisí na člověku, co je mu pohodlné, nicméně lze obecně říci, že vzdálenost je třeba přizpůsobit dané situaci.

Důležité je také zaměřit se na postoj v prostoru, i když zde se přístupy liší nejen na základě národností, ale také pohlaví. Velké rozdíly můžete zaznamenat především v konceptu osobního prostoru – ženy mají obecně tendenci stát blíže k sobě a natáčet se k době bokem, zatímco muži od sebe stojí dál a hovor je naopak vhodné začít s postavením bokem a až pak se přesunout do frontálního postavení. Čelní postavení u neznámého muže může působit agresivně.

Několik tipů na závěr

Důležité je také zaměřit se na tzv. první dojem, který se podle Davida Lewise odehrává během prvních 120 vteřin. Co se týče prvního dojmu, máme vždy jen jednu příležitost a následky mohou být trvalé. Je proto důležité působit sebevědomě, ale ne výhružně a zaměřit se na správný stisk ruky.

Zrcadlení, tedy technika napodobování, spočívá v přizpůsobení neverbálních signálů chování partnera. Technika je podložena tezí, že každý člověk má nejraději sám sebe nebo lidi, kteří mu jsou podobní. Technika zrcadlení se často odehrává mezi blízkými a pomáhá dotvářet pocit sounáležitosti.

Neupírejte na člověka zrak déle než tři vteřiny, pokud to nemyslíte výhružně. Pokud chcete působit vstřícně, odvraťte zrak směrem dolů, pokud vám jde o rovnocenný ba dominantní pozici, uhněte pohledem směrem do strany.

Pokud chcete naznačit, že máte zájem o spolupráci, kromě úsměvu se soustřeďte také na to, jak máte ruce, nohy (měly by být otevřené, ne zkřížené) a hlavu (náklon hlavy na stranu je signálem pro pozorné naslouchání druhého).

Nezapomeňte se soustředit na svou neverbální komunikaci i pokud zrovna sedíte. Obecně je lepší nesedat si do hlubokých křesel, kde jsou vaše gesta omezena. Zároveň si dávejte pozor, abyste nestáli, pokud druhý sedí a naopak – stání by pak svědčilo o dominanci.

Jestli vás tematika nonverbální komunikace zajímá, zapište se na kurz
Komunikační dovednosti v rámci volitelných předmětů.