Rozhovor s lektorkou: Ing. Adéla Karlovská, MBA

Adéla Karlovská je zkušená lektorka, koučka a mentorka s více než dvaceti lety praxe v manažerských a finančních pozicích. Po odchodu z korporátního světa se začala věnovat koučinku, vzdělávání a osobnímu rozvoji. Vede akreditovaný kurz MŠMT Kouč, natáčí podcast, pořádá semináře a workshopy zaměřené na leadership a změnové procesy. Působí jako vyučující na MBA školách. Ve své praxi propojuje manažerské metody s moderními koučovacími technikami a neurovědami. Spolupracuje s ESBM, nadacemi a obchodními komorami, kde pomáhá lidem objevovat jejich skrytý potenciál.

Po více než dvaceti letech ve finančním managementu jste se rozhodla pro zásadní kariérní obrat. Co bylo tím hlavním impulsem, který Vás přiměl opustit korporátní svět a vydat se cestou koučinku a vzdělávání?

Hledala jsem smysl. To, co jsem dělala, mi už přestávalo dávat hlubší smysl. I když jsem měla skvělou kariéru, vystudovala vysokou školu ve svém oboru. Absolvovala mnoho dalších odborných kurzů, seminářů a svou kariéru jsem vybudovala opravdu od nuly, chyběl mi autentický kontakt s lidmi a možnost vidět reálnou změnu v jejich životech, ale i v mém. Po dlouhém pátrání a zkoumání své osobnosti a po tom, co mám dále dělat, jsem se ukotvila v koučinku a vzdělávání. A skvělé je, že všechny mé minulé zkušenosti a studia v koučinku, mentoringu, lektorování a konzultacích s managementem plně využívám. Propojuji mé bohaté manažerské zkušenosti s individuálním rozvojem lidí a týmů, a to mě naplňuje každý den. Toto mne naučilo, že smysl není něco, co se jen tak objeví, ale něco, co si aktivně tvoříme. Naučilo mě to, že i když se může zdát, že jsme na vrcholu své kariéry, skutečné naplnění přichází tehdy, když naše práce rezonuje s našimi hodnotami a přirozeností. Ukázalo mi to, jak důležité je nebát se změny, poslouchat sebe sama a jít za tím, co nám dává hlubší význam.

Také jsem pochopila, že žádná zkušenost není zbytečná. Vše, co jsem se naučila v byznysu, managementu i vzdělávání, teď mohu využívat v koučinku, mentoringu a lektorské činnosti. Každý krok mé dosavadní cesty mi pomohl lépe porozumět lidem i sobě. A právě to je dnes mým hnacím motorem – pomáhat ostatním objevovat jejich potenciál a nacházet vlastní smysl. A jsem za toto poznání vděčná.

Jaké byly Vaše první kroky po rozhodnutí změnit kariéru? Šlo o spontánní rozhodnutí, nebo jste si novou cestu pečlivě naplánovala?

Byl to proces, který probíhal postupně. Nešlo o náhlé rozhodnutí, ale o plán, který jsem si pečlivě promýšlela. Již delší dobu jsem byla nespokojená s náplní práce a postupně jsem ztrácela smysl v tom, co dělám. Měnila jsem náplň práce, ale stále to nebylo ono. Již před mnoha lety jsem se začala vzdělávat v osobním rozvoji. A jednou z metod, se kterými jsem se setkala a velice mne oslovily, bylo koučování. Absolvovala jsem různé kurzy a certifikace a začala se zaměřovat na to, jak propojit svou zkušenost z manažerských pozic s novými technikami a metodami. Byl to záměrný krok, který mi dal prostor růst, ale zároveň jsem věděla, že to nebude jednoduché. Tehdy mi bylo 40 let a měnila jsem kompletně kariéru, to bylo pro mne velice nové a jedna z největších výzev v mém životě. Bála jsem se, a protože jsem to chtěla, šla jsem si za tím.

Toto mě naučilo, že změna není jen o odvaze, ale i o strategii a vytrvalosti. Pochopila jsem, že hledání smyslu není jednorázový okamžik osvícení, ale dlouhodobý proces zkoumání, učení a rozhodování. Naučilo mě to naslouchat sama sobě, důvěřovat svým schopnostem a nebát se udělat krok do neznáma, i když je to náročné.

Také jsem zjistila, že nikdy není pozdě začít znovu. Ve čtyřiceti letech jsem se pustila do nové kariéry a objevila, že všechny mé předchozí zkušenosti nejsou ztracené, ale naopak mi dávají pevný základ pro další směřování. Naučilo mě to, že když něco opravdu chceme, je důležité vyjít z komfortní zóny a i když se bojíme nejistoty, jít si za svým – s rozvahou, odhodláním a trpělivostí. A zde musím ještě doplnit, že na našich cestách za cíli je také důležitá sebe-disciplína.

Setkala jste se během tohoto přechodu s nějakými překážkami či pochybnostmi? Co Vám v tom nejvíce pomohlo?

Ano, setkala. Každá změna je náročná a já jsem měla chvíle, kdy jsem pochybovala, zda je to správná cesta. V počátku, když jsem hledala, co jiného mám vůbec dělat, jsem využila mentory a kouče. Nejvíce mi pomohlo moje vlastní přesvědčení, že se vydám správným směrem, mimo finanční svět a korporát. Jen ten směr musím najít, stále jsem totiž byla ztracena v tom, co mám dělat. Najít to, co chci a mám dělat, mi trvalo několik let. Tehdy jsem měla pocit, že mám hodně překážek. Nic jiného neumí než finance, mám strach, nemám kapitál začít podnikat, nemám kontakty, nevím, co dělat. Spousta strachů, obav, překážek. Díky této zkušenosti jsem se naučila, že každá překážka je příležitostí k růstu, a je třeba jen nají způsob, jak překážku překonat. A ten pocit, když to dokážete je k nezaplacení.

Jak na Vaši změnu reagovalo okolí – rodina, kolegové, přátelé?

Reakce byly opravdu různé – od podpory až po naprosté nepochopení. Můj manžel mne velice podporoval vždy a podporoval mne i v této změně. Věděli jsme, že mne čeká náročná cesta plná nejistoty. Věděli jsme, že podnikání není jednoduché. Já o sobě v začátcích i pochybovala, on o mně nikdy nepochyboval. A musím říci, že to mi velice pomáhalo, že mi věří a nepochybuje.

V korporátu si mnozí klepali na čelo a vyjadřovali se o mé změně i pohrdavě. Nechápali, proč opouštím stabilní a dobře rozjetou kariéru, jistotu pravidelného příjmu a vše, co jsem roky budovala. Někteří mi rovnou řekli, že jsem blázen, jiní si to možná jen mysleli. Slyšela jsem poznámky jako: „To je pěkný nesmysl.“ nebo „A co když ti to nevyjde?“. Bylo zajímavé sledovat, jak lidé reagují na změnu, kterou sami nikdy neudělali – často měřili mou odvahu vlastními strachy.

Mezi přáteli se také ukázalo, kdo je můj skutečný podporovatel a kdo se mnou byl spíš ze zvyku. Tahle zkušenost mi prohloubila odolnost. Také jsem si uvědomila, jak cenné je mít kolem sebe lidi, kteří věří nejen ve vás, ale i ve vaše rozhodnutí – i když se zpočátku zdají bláznivá.

Kdybyste měla dát jednu hlavní radu lidem, kteří cítí, že je čas na změnu, jaká by to byla?

Přála bych si dát více rad. Nejcennější je pro mě rada – i když se opravdu moc bojíte, změnu udělejte a důvěřujte si. Změna je vždy výzvou, ale je také příležitostí k růstu. Všechno dobře dopadne, a pokud ne, tak ještě není konec.

Jak se změnil Váš pohled na leadership během přechodu z managementu ke koučování?

Vedení lidí je o mnohem více věcech než jen o strategiích a řízení procesů. Zjistila jsem, že klíčem je schopnost vést sebe a druhé s empatií, otevřeností a autenticitou. Dobrý lídr je ten, který inspiruje, naslouchá a podporuje růst ostatních. Koučování mi pomohlo pochopit, jak vytvářet prostředí, kde lidé mohou růst a rozvíjet svůj potenciál. Zároveň jsem si díky sebe-koučování uvědomila, jak je důležité být sám sobě koučem. Skutečné vedení totiž nezačíná u druhých, ale u sebe. Kdo se naučí vést sám sebe s odvahou, empatií a autentičností, dokáže inspirovat i ostatní k růstu.

Jaké jsou podle Vás hlavní výzvy, kterým dnes čelí lídři? Jaké konkrétní techniky nebo přístupy mohou lídrům pomoci?

Ano, lídři dnes čelí velkým změnám v rychle se měnícím světě, a to jak v technologiích, tak v lidských hodnotách. Dříve byli manažeři orientovaní na výsledek, na cíl. To dnes již nestačí a opravdu dobrý lídr v tom musí mít jasno a vnímat rozdíl.

Velkou výzvou je udržet si zdravý vztah k týmu a zůstat autentický v době změn. Doporučuji přístup „leadership through resilience“ – schopnost se adaptovat a motivovat tým. Zároveň být schopen vést tým s pozitivním přístupem, i když je dočasný neúspěch. Také techniky z neurověd, které pomáhají rozumět lidskému chování a efektivně komunikovat, jsou klíčové.

Například podpora kultury neustálého učení a adaptability. Lídr, který chápe, že mozek se neustále mění a učí, dokáže motivovat tým k rozvoji místo k obavám ze selhání. Důležité je aktivně pracovat s emocemi. Stres a změny aktivují mozková centra odpovědná za boj, ustrnutí nebo útěk. Techniky jako vědomé dýchání nebo mindfulness pomáhají lídrům i jejich týmům lépe zvládat emočně vypjaté situace. Také vědomá práce s motivací napomáhá k dobrému vedení týmů. Nastavení malých dosažitelných cílů pomáhá stimulovat dopaminový systém, což posiluje vnitřní motivaci a udržuje tým v pozitivním flow.

Dnes nestačí jen řídit procesy, ale je nutné rozumět lidskému chování a tomu, jak mozek funguje – právě to dělá z manažera skutečného lídra.

Co byste doporučila lídrům, kteří chtějí ve svých firmách efektivně zavádět změny?

Nejdůležitější je mít jasnou vizi a schopnost komunikovat ji tak, aby byla srozumitelná a inspirativní pro všechny. Ve všem, co lídr dělá, musí vnímat smysl a také jej být schopen přenést na svůj tým. Doporučuji také využívat přístupy jako „leadership with empathy“ a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a otevřenost vůči změnám.

Leadership with empathy pro mne znamená vést lidi s opravdovým porozuměním druhým. Pochopit jejich emoce, potřeby a motivaci. Nejde jen o měkký přístup, ale o strategickou dovednost, která pomáhá lídrům budovat důvěru, motivovat týmy a zvládat změny efektivněji.

Lídr, který takový přístup má, má osvojeno aktivní naslouchání, tzn. lídr nejen slyší, ale skutečně vnímá, co mu lidé říkají, a reaguje s respektem. Takový lídr je schopen porozumět emocím, rozpozná stres, frustraci, ale i nadšení v týmu a pracuje s tím. Lídr potřebuje mít také individuální přístup, protože každý člověk je jiný – co funguje na jednoho, nemusí fungovat na druhého. Lídr přizpůsobuje svou komunikaci a styl vedení. A v neposlední řadě, lídr podporuje psychologické bezpečí. Tým se nebojí sdílet nápady, chyby ani obavy, což vede k větší inovativnosti a angažovanosti. Místo mikromanagementu dává lídr prostor pro růst a autonomii.

Na jaká témata vedete vzdělávací moduly na ESBM?

Na ESBM vedu modul Konflikt management a Agilní projektové řízení. Moduly se dotýkají jak interpersonálních dovedností, tak efektivního řízení projektů v dynamickém prostředí. Modul Konflikt management se zaměřuje na porozumění konfliktům v pracovním prostředí, jejich příčinám a strategiím, jak je efektivně řešit. A modul Agilní projektové řízení se věnuje moderním přístupům k řízení projektů, zejména v rychle se měnícím prostředí. Agilní řízení je dnes velmi populární v IT, ale i v jiných oborech.

Máte zpětnou vazbu od studentů? Co je na Vašich seminářích nejvíce baví a co si z nich odnášejí?

Studenti oceňují praktický přístup a propojení teorie s praxí. Nejvíce je baví konkrétní techniky, které mohou ihned aplikovat ve své práci. Odnášejí si větší sebevědomí ve vedení týmů a efektivnějším zavádění změn. V koučovacím výcviku studenti oceňují empatický, přijímající a pozitivní přístup. A rádi se vracejí k mým seminářům pro další inspiraci a růst.

Kdybyste měla studentům předat jednu klíčovou myšlenku ze svých seminářů, co by to bylo?

Velké změny nevznikají přes noc. Jsou výsledkem malých, vědomých kroků, které každý den děláme. Váš budoucí úspěch začíná právě teď – tím, co si zvolíte v tomto okamžiku.